Proč je pro Romy těžké nalézt si adekvátní bydlení?

Projekt AccMin Dobrý soused se zaměřuje na podporu bydlení a na boj s diskriminací na trhu s bydlením. V prvním roce projektu jsme se věnovali mapování problému prostřednictvím fokusních skupin a výzkumu. Do obou aktivit se zapojili i naši klienti – reprezentanti Romské komunity.

Do hledání odpovědí na otázku, jaké jsou největší bariéry při vstupu Romů do standardního bydlení, jsme se pustili společně se sociálními pracovníky, městskými úředníky, majiteli bytů, zástupci veřejnosti a samotnými Romy. V diskusích byly jako hlavní překážky identifikovány následující oblasti:

Rasismus, kdy jsou příslušníci romské komunity házeny do „jednoho pytle“ a pohlíží se na ně pouze jako na příslušníky komunity, bez přihlédnutí k jejich individualitě. K rasově předsudečnému chování dochází nejen při osobním setkání, ale i při komunikaci po telefonu, nebo při pouhém sdělení jména (i elektronickou formou v podobě odpovědi na email). Diskriminaci nezaznamenali pouze klienti sociálních služeb a projektů ale i sami pracovníci, kteří často volají nebo jednají ve prospěch svých klientů.

Počet lidí v domácnosti je velmi častou příčinou neschopnosti Romských rodin dosáhnout na lepší bydlení. Některé Romské rodiny mají více dětí, než je běžné u majoritní populace. Tento fakt představuje potíže hned na několika stranách. První je nedostatek vhodných bytů pro velké rodiny s dětmi. Počet větších bytů je omezen, nabízí se pak hledání bydlení např. v rodinných domcích, jejichž počty k pronájmu jsou také omezené. Další problém představuje finanční nedostupnost těchto bytů, protože často bývají dražší než menší byty. Mezi další problémy spadají obavy majitelů nemovitostí zejména v souvislosti s platbami záloh na energie a vodu. V neposlední řadě jsou pak zde zastoupeny sousedské obavy, kdy rodiny s malými dětmi bývají hlučnější než jiní nájemníci a majitelé bytů nechtějí podstupovat riziko sousedských sporů a následných stížností.

Nedostatek vhodných volných bytů lze definovat jako další bariéru k dostupnému bydlení. V České republice je cca 90% bytového fondu v rukou soukromých vlastníků. Počty městských nebo obecních bytů jsou značně omezeny a navíc obce mají často nastaveny takové podmínky k získání bytů, které jsou pro členy Romské komunity nedosažitelné. Dalším trýznivým faktem je absence sociálního bydlení nebo jeho legislativní úpravy. Při shánění vhodných bytů se pak členové Romské komunity musí spoléhat na soukromé majitele nemovitostí, kteří mají vůli pronajímat.

Politická nevůle téma bydlení pro tuto cílovou skupinu řešit. V médiích se často hovoří o nutnosti sociálních bytů nebo hledání alternativ pro důstojné a užiteční bydlení zejména pro dvě skupiny obyvatel, a to pro matky samoživitelky a seniory. Snaha prosazovat dostupné bydlení i pro Romskou komunitu je často spojena se snížením prestiže a odlivem voličů politika.

Bariéry na straně pracovníků byly nečekaným zjištěním z fokusních skupin lokálních akčních skupin. Jedná se o skutečnost, kdy sociální pracovníci procházejí během svého kariérního života cyklem, od nadšení a maximálního nasazení do práce, po první neúspěchy až vyhoření. Někdy tak mohou mít samy pracovníci pochyby o úspěšnosti svých klientů, zejména pokud se opakovaně setkávají s odmítáním, neaktivitou na straně klientů a neochotou úředníků. Může se pak stát, že sami přestanou věřit cílům projektu a sociální práce a tuto svou důvěru mohou vědomě či nevědomě přenášet na své klienty a tím jim bránit v posunu.

Kompetence klientů jsou velmi důležité pro to, aby s členy Romské komunity jednali ostatní jako se sobě rovnými. Ze zkušeností členů lokální akční skupiny to může mnohdy být právě chování klientů, které vede k neúspěchu při hledání nového bydlení. Někteří klienti mají tendenci jednat buď příliš submisivně, neznají svá práva a jejich touha bydlet je natolik patrná, že je ochromuje. Naopak jiná skupina klientů vystupuje příliš sebevědomě až agresivně, což může potenciálního pronajímatele odradit.

Stejné otázce se věnoval i výzkum, do kterého se prostřednictvím dotazníkového šetření zapojilo téměř 80 respondentů: majitelů bytů, sociálních pracovníků a Romů- Když srovnáme odpovědí pronajímatelů s odpovědí soc. pracovníků a Romu na otázku, co považují za největší problém s diskriminací v oblasti bydlení, zaráží rozdíly. Soc. pracovnici mluvili o neinformovanosti společnosti, o etnicitě, o finančních problémech, o trhu s bydlením, o nesmyslných požadavcích pronajímatelů, o absenci sociálního bydlení apod. Jinými slovy, identifikovaly etnické a systémové problémy. U romské komunity jednoznačně převažoval etnický původ jako hlavní problém s diskriminací v oblasti bydlení. Pronajímatelé uvedli nedostatek informací, nedostatek pomoci státu, strach z romských nájemníků a nebo, že žádná diskriminace neexistuje, že u Romů nic nefunguje a pronajímatelé pouze šíří své vlastní špatné zkušenosti. Avšak na otázku o výhodách romského nájemce odpovídají, že oceňují jejich stabilitu a pomoc člověku v nouzi.